Francesc Fabregas
Cesc Fabregas
Anglie se pomalu stává zemí zaslíbenou mladým španělským fotbalistům. Největší talenty se stěhují zpoza Pyrenejí za kanál La Manche přímo houfně, vždyť na počátku sezóny 2005/06 hráli Premier League Reyes, Del Horno, Xabi Alonsa, Reyna a nově i Frnacesc Fabragas. Cestu jim paradoxně vyšlapal přávě Cesc. Nadějný Katalánec nastupoval za dorost Barcelony, když si ho v pohých patnácti letech všiml skaut Arsenalu.
O rok později zazářil na světovém šampionátu své věkové kategorie a Barcelona udělala chybu, za které si asi zodpovědně mlatí do hlavy činitelé. Dopustili totiř, aby jim Fabregase odlákali kanonýři z Londýna.. Pro mladíka, jehož největším vzorem byl Barcelonský Michael Laudrup, to nebylo snadné rozhodnutí. Řada fotbalových třicátníků by plesala, kdyby na hřišti působyla tak suveréně jako tento katalánský teenager. Britská média se shodují v názoru, že nebýt Fabragase, ani ve snu by šéfy Arsenalu nanapadlo pustit Patricka Vieiru do Juventusu.
Zdá se nebýt absurdní, že devatenáctiletý hráč by měl nahradit nejlepšího defenzivního záložníka světa, ale v určitém směru se tak již stalo. Cesc - jak si nechává říkat - není tak silný v osobních soubojích jako atletický francouz, ve čtení hry a pracovitosti se mu však téměř vyrovná a jako tvůrce hry je dozajista lepší. Fabragas působí jako nadaný šachysta, který má před soupeři duševní náskok několika tahů.
Ve své první sezoně 2003/04 odehrál jen 3 zápasy v Carling Cupu, ale již o rok později nastoupil ve více než třiceti ligových střetnutích a vysloužil si respekt veřejnosti i kolegů z fotbalové branže. Fanoušci Arsenalu dokonce zvolili druhým nejlepším hráčem Arsenalu v uplynulé sezoně právě jeho. Hlavní riziko, ke kterému podle odborníků Fabregas čelí je syndrom Joea Colea, jenž by stejně snadno mohl nést jméno
Denílsona či Enza Scifa. Průvodním jevem choroby je nadměrná očekávání a neúměrné nároky kladené na dospělé fotbalisty, což se ve finále projevuje jako vyhoření a redukce jedinečného talentu na pouze výborného, leč ve světovém fotbale na měřítku tuctového hráče. Fabregas by měl tlak ustát, protože jeho výlučnost spočívá v psychice než v herních kvalitách. Pokud bude hrát Fabragas tak dobře jako hraje těď a ještě bude hrát lépe, záhy nezbude slavnému klubu než přejmenovat se na Fabrenal.
